Touha po-moci a trošce zmetčení.

Tlaky zdola. Tlaky zevnitř. Náhlá zmizení a objevy. Ztráty a nálezy. Zveřejnění skrytého. A touha. Pomoci nebo po moci. Velké vesmírné rande, právě začíná. Mars, Venuše a Pluto - v divoké trojce, která nám zamíchá kartami během následujících dní.

Od posledního novu je to samé překvapení. A také málo spánku. Hodně skoro náhodných setkání. Jak jsem už psal v minulých komentářích, na tohle období asi jen tak nezapomeneme. Procházíme zásadní revizí. Vše, co bylo někde zasuté vespod, odstrčené do podvědomí, abychom se na to nemuseli koukat, anebo to nikdo neviděl, se valí ven. Nabízí nám k tomu změnit přístup. Anebo spíš ještě lépe, změnit sami sebe tak, aby jsme s tím mohli být. Či z toho dokonce být. Tak nějak to vypadá, když přivedeme do života svůj archetyp Stínu.

O monstrech a dětech

Sigmund Freud pojmenoval zajímavou část lidské povahy. Je to vůle k životu, ale také vůle ke smrti. Mít dar tvoření vychází z moci ničit. Radost ze života z vědomí smrti. Stejně jako hinduistický bůh Šiva, roztáčí se život v kolečku tance vzniku a zničení. Zániku a zrození. Světla a stínu. Je v lidské dualistické povaze tíhnout pouze k té světlé, viditelné, pohodlné části světa. A tak vytlačujeme ze svého vědomí, že i my jsme schopni těch nejtemnějších věcí. Jordan Peterson, kanadský psychiatr, dokonce uvádí, že svobodný člověk musí žít s vědomí své vnitřní bestie - toho, čeho je schopen - aby mohl vědomě budovat to, co je pro něj v životě podstatné. Kdo se své u zvířeti vyhýbá, je stále dítětem. A nebezpečným dítětem, protože jeho šelma se nepoznaná krade ve stínech a promítá se do všeho, co takové dítě vnímá. Je jako kráska, která vstupuje do kouzelného zámku zvířete, kde si chce vybrat jen laskavou péči a nechce vidět strašlivou tvář toho, kdo jí slouží. Následující období nás zve k setkání se syrovou, možná temnou, ale nesmírně mocnou silou, která stojí za našimi touhami.

Touhami po moci či pomoci. Bývá to stejné.

Astrologie je zrcadlo kolektivního nevědomí. Náhled do děje snu spáče, kterým jsme my všichni. V našem sdílném snu se právě v intimním setkání spojují archetypy, které jsou lidskému životu nejbližší. Je to síla, hněv, rozdělující princip - Mars. Je to touha, láska, vztah spojující princip - Venuše. A nakonec archetyp, který nás přesahuje, přesto rámuje náš život. Princip vzniku a zániku, smrti a vzkříšení, obraz Fénixe, ale i temného mága a našeho Stínu - Pluto.

Trojka na nebesích - Pluto, Mars, Venuše

Je to nesmírně vzácná konjunkce - spojení - tří archetypů. Přináší možnost uvolnění, přerodu, uvědomění a přijetí. Přichází ale také s obrovským tlakem, který jako neviditelný zánět v těle vychází na povrch. Pluto je v transpersonální psychologii spojován také s okamžikem zrození. Bolesti matky, strachu dítěte o svůj život v posledních chvílích než vyjde na svět. Zrození z temnoty nejistoty, vytlačování z lůna, kde už nesmíme být. Vyhnání z ráje.

Spojení funguje již od novu. Do Vodnáře vstupuje Mars, hned po něm Venuše. Oba archetypy míří přímo do očistné náruče Pluta. A tam si pobydou společně hezky skoro týden.

V mém životě se objevují silné a až násilné sny, spojené ale také se symboly síly, boje, sexuality a touhy. Setkávám se s lidmi, kteří mi řeknou něco, co zcela zapadá, jako bych mluvil k sobě. Můj osobní meč, kterým vládnu svému světu, tedy počítač a zejména jeho klávesnice, se náhle odporoučí do stavu selhání, aby byl za několik hodin náhle nečekaně opraven. Ranní probuzení s chutí vyrazit ve stylu mých severských předků na “výlet” - tedy plenit a rabovat. Sebejistota plynou cí pouze z toho, že jsem, že jsem muž a že můžu. Je to teda síla, povím vám. A to, že se do toho trefují ještě mé narozeniny…ehm.

Být či nebýt…zmetkem

Tak trochu podezřívám ten náš kolektivní sen, že se rozhodl nás prostě polidštit. Po našich fňukáních, točení se v kolečku obav ze selhání, upejpání se ve vztazích, srdcebolném smutněním nad nevyhnutelným koncem života, který…ale ani tak moc nežijeme. Zve nás to k přijetí, že možná za našimi šlechetnými záměry je docela silná síla zmetkovství. Ale že i to je v pořádku.

Nezapomínejme, že se to děje právě na počátku Vodnáře, znamení spojeného víc než kterékoli jiné s odpoutáním se, nelpěním a svobodou. A co může být svobodnějšího než přestat utíkat před tím, kdo skutečně jsme, vydechnout si od neustálého přemílání “jak je to správně”. Prostě jsme. Takoví, jaké nás někdo, něco nebo vůbec nikdo stvořil.

Ta největší odvaha je být v životě sám sebou.

Nabídku máme.

Nač a jak se připravit v tomhle období, abychom “hráli s proudem”?

Setkáme se s naší mocí - se zdrojem toho, co nás skutečně vede vpřed. Budou to lidé, situace, věci, které bychom chtěli skrývat, ale už nejdou. Oblasti, které jsme ve svém životě ignorovali, se objeví. Potlačené křivdy, pocity i touhy se ukáží, abychom je mohli pojmenovat a ideálně přijmout. Máme do určité míry svobodnou vůli, a tak si stále můžeme zvolit, že budeme dál hrát hru na “jsem hodná holka, kluk, a to nechci vidět”. Anebo “to on, to ona, ono, to svět, situace, ne já”. Pak nám bude ale moc s největší pravděpodobností vzata. Stejně jako můj počítač, když jsem ignoroval potřebu vyrazit spíš plenit než sedět hodiny jako hodný kluk za klávesnicí. Anebo to se zvědavostí můžeme přijmout a enchat nás to změnit. No a co prostě? Jsme, jací jsme, a ostatní také. Nechtějme po sobě ani být po ostaních lepší než jsme. Ono nás to změní. A hodně uvolní.
Můžou se objevit také skryté zdravotní a vztahové potíže. I u nich se zkusme podívat hlouběji pod ně než je “opravíme”. Než poběžíme k zubaři, anebo na párovovou terapii. Co to po nás chce? Po nás amotných? Co nám to chce říct? Do čeho se potřebujeme uvolnit?
Užijte si svou moc. Můžete. Z moci toho, že jen jste, že se můžete milovat, že můžete milovat. Ale i to, že můžete ničit. Žijte. To vše vám bylo dáno. Je vhodná meditace na téma moci. Nebo také pomoci. Odkud vlastně ta naše touha pomáhat vychází? Co vlastně vaším nástrojem moci?
Všímejte si hodně svých snů. Symboly postav, které vás pronásledují - jsou skryté části vaší osobnosti, před kterými se možná snažíte uniknout. Zkuste si své sny dosnít za plného vědomí. Poznejte své postavy ze stínu a jako Kráska se s nimi setkejte.
Pusťte si seriál The Vikings. A třeba na chvíli ochutnejte tu plnost života, která vychází z odvahy život kdykoli ztratit, jen když to dá vašemu životu právě tu příchuť žití a hraní si s “bohy”.
A viděl jsem také úplně skvělý film, který se k tomuhle období hodí jak zadnice na hrnec - “Chudáčči”. Tak šup do kina.
Neseďte doma a tím mám na mysli, ani v tom “svém zabydleném já” - směřujte svou agresivitu (nebo prázdnotu) do tvorby, do milování, tancování, divočení.

Ono to přejde. A vy budete jiní. Tak vyplouváme…na drakkar. ❤️‍🔥🔥