Soukromá dramata - princezny, draci a zachránci. Nov v Rybách

Minulý týden směrem k aktuálnímu víkednu nám mohl pořádně “rozkopat bábovičky”, nyní přichází novoluní, ve kterém to vše můžeme tak nějak přijmout a zabudovat. Nečekejme nějaké velké zvraty. Na pořadu dne jsou city a pocity. Celé to totiž spěje k poměrně zajímavému “upgrade nás samotných”.

Novoluní nastává v neděli ráno ve znamení Ryb. Rybí pohlazení, bezbřehost a citovost jsou potřeba více než kdy jindy. Pokud jste citlivější na projevy našeho velkého “kolektivního snu”, synchronicity, které říkáme život, mohl ve vás minulý týden zanechat pořádné vlnobití. 

Vztahové vlnky - Venuše, Mars, Uran

Kvadrátem k Uranu prošla Venuše i Mars, oba základní vztahové archetypy si spustily změny, které představuje Uran v našich jistotách. Dost možná se to dotýkalo zejména naší otázky svobody, nejen ve vztazích s druhými lidmi, ale zejména v základním vztahu - sami k sobě. Soudě podle mých osobních zážitků, ale podle příběhů kolem i situací klientů, dochází k takovému upgrade našeho vnímání sama sebe. 

Závislost na dramatu, princezny, hrdinové a draci

Jako lidi jsme bytosti závislé. Jsme závilsí na vztazích, ale nejvíc na vztahu k tomu, co věříme, že jsme. K našemu vlastnímu příběhu. Trváme na našich rolích, které jsme se naučili nejčastěji...v dětství.

Někdo se cítí spíše jako oběť, někdo raději zachraňuje, a někdo to bere do rukou jako pořádný tyran. Kdo nezná tzv. drama trojúhelník (Karpmannův), dporučuji mu jej nastudovat, je to velká švanda. Tyhle role nám umožňují mít moc. Nad sebou, ale i nad druhými. Dávají nám zápletku, drama. A tak máme pocit, že se nám pořád dějí nějaká dramata, aniž bychom si všimli, že jejich zdroji jsme vlastně my sami.

Pokud sedíme jako princezna v zakleté věži a čekáme na zachránce prince, který nás dostane ze spárů prokletí, zlého čaroděje, našich životních problémů, toxického vztahu aneb bůhví jakých dalších zápletek, manipulujeme svět i ostatní, aby to hráli s námi. A kdo by byl rád nucený hrát nějakou roli, kterou si nevybral? Nikdo nemá rád rád nedobrovolné působení jako zlý tyranský kouzelník, hodně z nás se naježí, když k máme být obětí dominantního kontrolora, anebo když už máme zase někoho zachraňovat. Zdroj tohoto scénáře je ale v nás.

Kým jsme ve své roli, tak nutíme ostatní hrát. Ona ta princezna si totiž klidně může všimnout, že věž má schodiště a otevřené dveře a nemusí čekat na borce s mečem, který by jinak mohl vytvářet něco konstruktivnějšího. Jak jsem tedy naznačil, nikdo z nás, ani svět nemají rádi nucené režírování a tak z toho bývá velké mrzení. Podezřívám aktuální konstelace, že nám právě v tomhle naservírovali hezké zrcadlo. 

Svoboda od sebe - Vodnář a Býk

Venuše i Mars se totiž vztáhly k Uranu ze znamení Vodnáře, znamení spojeného s nezávislostí a nadhledem. Impulz a důvod proč vyšel právě z otázky “hele človíčku, jak jsi vlastně nezávislý?” či “nechceš už konečně hrát hru sám se sebou a ostatními, když už to nikoho nebaví?”. Oba archetypy se vztáhly k Uranu v Býku.

Býk představuje zejména naše jistoty, stabilitu, zázemí, ale fixované dogamtické pohledy na to, jak a co nám má svět nebo statní dopřávat v oblasti bezpečí. Takže se nám to trochu nebo hodně otřáslo a my teď můžeme třeba už vidět lépe, že princezny jsou na svých tyranech vlastně závislé, protože je potřebují, aby byly princezny oběti, že zachránci by si nemohli honit své ostruhy bez nešťastníků v nesnázích, a zlí kouzelníci, no však si to domyslíte. Věž se nám sesypala.

Nov v Rybách a velké změny našich scénářů

A najednou není nic. Je "bezbřeho". Role nejsou. Jsou smyté máchnutí rybího ocásku. Velká svoboda a hodně pocitů k tomu. Rybí nov probíhá ve spojení se Saturnem. Ve hře je tedy naše vlastní zodpovědnost, apelace tomu dát nějakou formu a střed. Nalézt vlastní rovnováhu a lodičku v bouři. Nalézt vlastní důvěru a víru, že vše je vlastně v pořádku. Právě v pondělí přejde také Venuše do Ryb a přivede nás k velkému přijímání. K úklidu a soucitu. K prožívání. Budeme si moci na chvilku vydechnout.

Ono se totiž fakt nic neděje. Dramata jsou jen v naší představě. Svět nehraje drmata, svět prostě je. To jen my do něj projektujeme naše závislosti. Na dramatech. 

Sedíme jako Jonášové v břiše velryby. Jediné, co nám zbývá, je doufat a věřit, že to vše má smysl, věřit, že je vše v pořádku. 

Tak se pojďme vypravit do dalšího lunárního cyklu, který spěje k úplňku, kde ty naše gumičky závislosti, které nás táhnou k ideální představě sebe sama, světa, anebo toho, jak to s námi mají ostatní lidé správně hrát, konečně pustíme. Dojde totiž k zatmění ve Vahách…ale o tom příště.

Na co se tento týden zaměřit?

• na soucit milí zlatí - se všemi kouzelníky, princeznami a hrdiny. Můžeme z nich sejmout jejich roli. Tím, že sami tu svou přestanee hrát.

• na upřímnost k sobě

• na přijetí toho, co jsme zjistili

• na radost z prožívání a poznání toho, co v nás je ukryté

• je to čas jak stvořený k meditacia hledání víry ve svět, univerzum, cokoli, co vám pomáhá se dostat z té své skořápky “já jsem normální a všcihni ostatní jsou letadlo”