O utržených uších - Uran, Jupiter a úplněk ve Štíru

Fjůůů…to je tedy vnitřní i vnější jízda…a přitom se zas až tak v realitě moc neděje. Jen vnitřek zdá se být úplně naopak. Na tento týden jsem se těšil. Byla to, přiznávám, tedy spíš taková odborná zvědavost, ale i trochu té lidské. V mém životě je pár, zejména jedno, zaseknuté téma, ve kterém mi není dobře a byl jsem zvědavý, co se uděje. A zejména s ním. Děje se...a nejen v něm. Duben se dostává do finále a jaký příběh přináší, si můžete přečíst v rozsáhlém komentáři (abych se nemusel opakovat).

Příběh z roku 2021

Je sobota a na obloze právě vrcholí velké a velmi důležité drama. Dostáváme se ke skokové změně naší reality. Pro někoho více výrazné, pro někoho méně. Jupiter se setkává s Uranem. Navazuje na události, krizi, která se objevila v našem životě v lednu až březnu roku 2021, kdy tito dva pánové svírali poslední kvadrát, který vždy znamená krizi. Možná jsme v té době neměli sílu dosáhnout na změnu ve svém životě a cyklus našich návyků nás stáhl zpátky. Nyní se tento tzv. synodický cyklus změn našich hodnot dokončuje. Hodnotu a spravedlnost zde zastupuje Jupiter, který byl v roce 2021 ve Vodnáři tam, kde se nyní čerstvě pohybuje Pluto.

Byl ve fixním znamení, stejně jako Uran v Býku a tak tento klinč, tento konfliktní vztah kvadrátu mohl být jako uzamčení ve dvou zdánlivě zaseknutých stranách. Jeho řešení totiž má nastat až právě teď, kdy se cklus obou planet konečně uzavírá.

Něco se v nás tlačilo - pravděpodobně se to týkalo toho, jak vnímáme hodnotu nezávislosti, ohleduplnosti a jak ji prosazujeme - o tom je Vodnář - a tlačilo nás to k narušení našich obvyklých vzorců reprezentované Uranem v Býku. Dobře si vzpomínám, co to u mne tehdy bylo. Nekončící kolečko zaseknutého bolestivého vztahu, kde chyběla empatie a respekt. Možné naděje na velký osobní projekt, který se rozpadl poněkud neetickým rozhodnutím blízkého člověka. Neplánovaná změna bydlení, která nedopadla, jak jsem si přál. Jako bych tehdy byl v pasti. A jako bych tehdy přestal věřit na férovost a blízkost. Bylo to příběh "cluster fucku" vyrůstající jen z pouhé touhy po blízkosti a důvěře tomu, komu jsme důvěřovat neměli. Příběh o tom, že za své problémy si člověk může sám, pokud si vybírá své vztahy naivně.

Dá se říct, je jedno jak ta blízkost vypadá, hlavně, že je to blízkost, že jo...

Ani mne nepřekvapilo, že se tento týden objevila situace jak přes kopírák, a dala mi jasnou odpověď. Skoro jsem se smál.

Jak se člověk mění? Právě teď!

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak a kdy se člověk mění? Podle psychologie se člověk může změnit jen ve dvou případech. Pokud mu něco způsobí nečekanou slast, anebo naopak, pokud bolest z toho, co probíhá, je již nesnesitelná. Jinak vítězí naše schopnost "vydržet". Vydržet ve stejných kolejích, udržet status quo. Je to jako když sedíte ve vlaku, který jede na druhou stranu než chcete, ale vy si říkáte "no co, to nevadí, aspoň že jsem na cestě, jednou tam přece dojedu". Nedojedete.

Když provázím klienty v sezeních nad jejich životní cestou, ale i sebe, rád používám jeden takový "trik" ke změně svého životního kurzu. Je to přenesení budoucí bolesti, výsledku našeho života, do přítomnosti. Ona ta budoucnost se děje opravdu právě teď. Skládá se z drobných rozhodnutí, které každý den uděláme, anebo ne. A pokud je bolest vzdálená, dejme tomu hodně let, není proč nějaká denní rozhodnutí dělat jinak. Pojďte si to zkusit. Sedněte s tužkou a papírem, anebo jen tak, se svou fantazií a dobře s plnou pozorností začněte procházet svůj život. Jak se chováte každý den? Jak komunikujete? Co konkrétně děláte a jak? Zkuste sami sebe pozorovat z třetí osoby. Nehodnoťte se. Jen konstatujte. Ve vztazích - jednám takhle, vybírám si takovéhle lidi, cítím tohle. V práci dělám tohle a tohle, v svém volném čase dělám tohle a tohle, o své potřeby pečuji takhle a takhle...když věci nejdou jak bych čekal, obvykle dělám...tohle a tamto.

Možná to nebude úplně příjemné podívání se, málokdo jsme spokojený s přítomností. Naše mysl má tendenci brát přítomnost jako "zastávku na znamení", pohybuje se spíš v budoucnosti či minulosti. Ale zůstaňte u toho. Udělali jste si představu, co OPRAVDU děláte? Ne CO CHCETE JEDNOU DĚLAT až...?

Dobře, pokud to máte - zkuste se na obrázek dívat a začněte přetáčet čas dopředu. O rok, o dva o deset… Držte stále svůj současný obraz. Neodbíhejte k představám, že sestoupí nějaký deus ex machina a zařídí změnu, anebo někdo druhý vás motivuje… Co vidíte za výsledek, pokud zůstanete 10 let stejní? Pokud se budete každý svůj další den rozhodovat a chovat stejně? Z 99 % mám zkušenost, že to vůbec není příjemná zkušenost. Právě jsme dostali naši budoucí bolest do přítomnosti.

A můžeme od ní utéct, jít si zlepšit náladu třeba s milými lidičkami, ale ono to tam bude. Pokud se naopak nebudeme bát do té nepříjemnosti položit a projít tím údolím stínů, možná zažijeme jedno velké NE. A právě tohle NE se může stát prožitkem, které ovlivní naše každodenní rozhodování.

U mne se to NE událo. Tenhle čas mne totiž dovedl do dost podobné situace a k pocitům, které jsem přesně v tom minulém období zažil. Ke stejné zápletce “vnímavosti a ohleduplnosti”. S natolik absurdním průběhem, aby s to nedalo už vůbec ignorovat. Byl jsem ve stejné situaci. Ale věděl jsem, že teď něco je jinak. Takový malý okamžik, takové malé "rup", kdy jsem namísto obvyklého snažení se pochopit jednání druhého člověk najednou jen s úsměvem odpověděl "tak dobře". A něco, na čem mi záleželo, se náhle změnilo na opak.

Možná jste to také někdy teď pocítili. Změna kurzu. Otočení kormidlem. A k tomu slouží ono NE. Ne tomu, co vám vadí. NE tomu, k jaké budoucnosti vás to vede. A hlavně NE sobě a svým důvodům a vírám, že se to změní tak nějak samo.

Život je sám vlastně skutečná karma. Výsledek našich činů a rozhodnutí. I my jsme karma, z fyzického hlediska například důsledek příjemné chvilky, co spolu měli naši rodiče třeba někde na pasece…

Možná to u vás vypadá nějak jinak, ale soudě podle příběhů mých klientů, je tohle čas, kdy se na povrch tak razantně tlačí naše vnitřní konflikty, naše vlastní části, které potlačujeme, aby byl klid. Abychom nemuseli nic měnit. Abychom se nemuseli dívat na to, co vlastně dobře víme. Je to čas, kdy nám před očima vyskakují všechny způsoby, kterými se sami "střílíme" do nohy. Setkávám se třeba s příběhy o silných emocionálních snech, které nám mávají červeným praporkem před očima. O setkáních s lidmi z minulosti. O opakujících se cyklech, které nám možná nejsou příjemné, ale tak nějak jsou "naše". Jako by to prostě nešlo potlačit.

Pluto a Slunce - co nevidíme

Naše osobnost je taková mnohočetná rodina. I když máme tendenci o sobě přemýšlet jako o jedné osobě, kterou nechápeme, možná dá větší smysl, když si sami sebe představíme jako velkou skupinu jednotlivých osobností, částí, které přebírají různé části našeho života. Naše chování, cítění, rozhodování. Nejvtipnější na tom, že si ani neuvědomujeme, že nějaká jiná osobnost za nás právě teď něco řeší. Carl Gustav Jung říkal jednu krásnou věc: "Dokud si neuvědomíme to, co nevidíme a nebudeme mít odvahu se na to podívat, bude to ovládat náš život, a my to budeme nazývat osudem". A je to tak. A pomůže nám v tom následující týden, respektive, asi se tomu nebude dát utéct. Slunce od neděle vstupuje do kvadrátu s Plutem, který představuje naše nejhlubší podvědomí. Sílu, která nás ovládá. Slunce zastupuje naši osobnost, tedy naši teorii o sobě. Takový střed našeho Já, Ega. Kvadrát mezi Sluncem - které je také v Býku, stejně jako zmíněné spojení Jupitera a Urana - a Plutem, ve Vodnáři - zatlačí na razantní a také možná dost nepříjemnou změnu našeho pojetí o sobě.

Pokud budeme trvat na tom, že si udržíme starý pohled na sebe, Pluto nás toho zbaví. Šmik. Můžeme se těšit na zveřejnění tajemství, skrytých věcí - protože Pluto je pánem zejména všeho neviditelného, zato extrémně účinného v našem životě. Budeme moct nahlédnout jaké jsou skutečné motivace toho, co děláme, co je náš skutečný motor. Budeme moci vidět, kdy sami sobě lžeme, anebo se nám připomene, kdy jsme lhali někomu jinému.

Půjde to na dřeň.

Úplněk ve Štíru a my naruby

Celé tohle dění, které kolem sebe máme, je spojené s tématem karmy. S následky toho, co děláme, jak se chováme. Úplněk ve Štíru, který nastane 24. 4. - ve středu, bude poslední kapka pro ty, kdo budou ještě uhýbat pohledem. Nastane totiž naproti spojení Jupiteru a Uranu v Býku, navíc bude provázený kvadrátem na Pluto. Štír je znamení, které je pod vládou Pluta. Představuje hluboké a skryté prožívání. Hluboko uvnitř. Luna, která tam bude odrážet paprsky Slunce z Býka, je ve Štíru velmi nejistá, velmi prožívající. Během úplňku se nám tak do pocitů dostane opravdu hluboký prožitek všech důsledků a výsledků. Dobrá zpráva je, že když budeme vnímaví a přijímající, když nebudeme utíkat, projektovat, dávat zodpovědnost někam jinam a naopak se tomu otevřeme, může nás tahle případná bolestná zkušenost hodně obrátit ke správnému kurzu.

Všechno, co jsme zjistili a co se odehrálo, povede totiž ještě k jedné, poslední možnosti, za kterou stojí Merkur.

Ucho se utrhlo…Merkur se otáčí

Merkur je takový náš zástupce komunikace, myšlení a rozhodování. Aktuálně nám couvá, je retrográdní a vrací nás po stopách až někam k událostem kolem 20. 3. Dává nám možnost je prožít znovu. Právě den po úplňku 25. 4. se obrátí do přímého směru a my budeme moct vidět věci "nově" a ještě jednou je odkomunikovat, vysvětlit, navázat či přijmout - znovu. A naposledy. Merkur je právě ve spojení s Venuší v Beranu a také s Cheironem. Tahle kombinace nám ukazuje, že se to bude týkat lidí a témat spojených s bolestí či zraněním. Toho, kde my jej působíme - sobě či ostatním. A možnosti léčby těchto zranění. Dalších 10 dní tak budeme mít možnost změnit své rozhodování a myšlení. Skutečná změna začne. Tedy, pokud se jí dokážeme otevřít.

Tenhle čas je prostě intenzivní. Začíná v něm opravdová změna. A jako každá skutečná změna, začíná uvnitř.

Možná stojíte uprostřed hurikánu, možná je kolem vás klídek. U mě to reálně také není žádná divočina, je patrné, že od roku 2021 se sice mohou zopakovat kulisy, ale hlavní herec se změnil. Může to vypadat tedy nějak podobně jako u mne. Chodíte se s tím džbánem pro vodu, opakujete něco, co jste už opakovali, protože si myslíte, že tak je to ok a najednou rup… Něco je jinak. A vy v ruce držíte namísto džbánu jen ucho. A skok je dokončený.

Čas na změnu. Čas na džbány bez ucha.

V tomto čase se vyplatí zamyslet nad skutečnými důsledky toho, co děláte a jak jednáte. Ono to půjde samo, protože je to takový doslova "čas následků, čas karmy". Možná budete mít pocit, že to zase nějak "odargumentujete", ale zde bych vám poradil to nedělat. Možná byste si svým zafixovaným pohledem na správnost svého pohledu nechali ujít velkou věc - být autentickým člověkem.

Tahle konstelace je právě o tom. O skutečnosti. Ne o tom, jak si jí vybarvujeme, abychom v ní byli “ti dobří”.

Ať už budete na kterékoli z těch dvou stran ucha, přeji vám odvahu a nezastřený pohled na to, co uvidíte. A nezapomeňte - i když jsme součástí velkého snu velkého vesmírného spáče, je jen na nás, jak dobře, ohleduplně a vnímavě budeme svou roli hrát. Je to naše jediná svobodná vůle - umět říct ne - zejména sobě a svým přesvědčením o sobě. Naše ego je jen teorie, život je realita a je mu úplně jedno, co my si o něm myslíme.